Jdi na obsah Jdi na menu
 


piskuntalie

10. 4. 2007

Převzato z: ZPRAVODAJ ÚJEZD U BRNA (duben 2007)

Před několika dny se (v našem městě) stala tato událost. Velký pes, doprovázený svým pánem, vykonal svou velkou potřebu na přístupový chodník do školy a tam začala zábava tohoto zážitku. Místní školník se vyřítil ze školy po té, když pán a pes spokojeně odcházeli, aniž by po sobě uklidili. Po chvíli diskuze a vykřikování školník sebral zbytky psího exkrementu a hodil je odcházejícímu muži za košili. Dá se říci, že odstranil "psí lejno za tepla". Je to však potřebné?

Zajímalo by mě, jaké měl pocity pes, jeho majitel a školník...   starosta

(Gestaltisti by se ptali také po pocitech onoho exkrementu; pozn. red.)

                       Úhel pohledu

Numero nám povídalo:

Dokud jsem tu hrdě stálo,

bylo jsem osmičkou v tom běhu numer věčném.

Jen jsem se svalilo, jsem náhle nekonečnem.

x

x

Středně velký sloník psychoterapie

aneb PSYCHOTERAPEUTEM VE TŘECH LEKCÍCH

čili KDO KRYCHLE DÁVÁ, PĚTKRÁT DÁVÁ

(šestá strana krychle totiž zůstává na stole)

LEKCE PRVNÍ

 Abel: První historicky doložená (Genesis) oběť direktivní  persvazivní psychoterapie (terapie "přesvědčováním"). Mnoho  psychoterapeutů by svému nepochybně úspěšnému kolegu  Kainovi svěřilo většinu svých pacientů, ale zatím nelze  zjistit jeho adresu, tím méně to, se kterými pojišťovnami  uzavřel smlouvy.

 Adis a Béba: Známá dvojice psychoterapeutů z Afriky, která se proslavila  objevem násobilky sedmi. V jedné z reinkarnací vystupovali  také pod pseudonymy Laurel a Hardy.

 Aeskulap: Antičtí bohové se chovali ke svým partnerkám a dětem  přinejmenším podivuhodně. Praotec Uranos nutil svou matku,  a současně manželku Gaiu, aby jím zplozené děti neporodila,  ale aby je stále udržovala v děloze. Gaie to poněkud vadilo  a proto přemluvila syna Króna, aby svým srpem zbavil otce  plodivé síly a ona mohla konečně všechny porodit. Stalo se  tak a navíc z pěny moře rozvířeného Uranovými genitáliemi se zrodila Afrodité. Za zmínku dále stojí Krónův nepěkný  zlozvyk polykat vlastní děti pretendující na trůn. Nicméně  děti byly nesmrtelné a tak mohl lstí zachráněný a kozou odkojený Zeus přimět svého podařeného tatínka, aby je všechny vyzvrátil. Vyzvracené dcerušky se se svou situací jakž takž vyrovnaly, zato oba chlapci zřejmě traumatizováni  se uchýlili na nedostupná místa: Posseidón do moře a Hádes  do podsvětí. Zeus měl nespočetně pletek s božskými  i pozemskými milenkami a s bohyní Létó zplodil Apollóna. Ani v Řecku nepadala jablka daleko od stromu; výsledkem  Apollónova laškování s jednou z dcer pozemských bylo její  těhotenství. Budoucí tatínek se nejen neměl k svatbě, ale nedával o sobě ani vědět. Starostlivá matka si proto pro dítě našla náhradního otce a pro sebe manžela. To však Apollóna rozlítilo natolik, že ji jedním ze svých blesků zabil. Plod lásky však nechal naživu a svěřil ho do výchovy  Kentauru Cheironovi. Tímto těžce deprivovaným dítětem byl  božský otec řecké medicíny Asklepios, do Říma slavně převezený v podobě hada ve 3.století př.Kr. jako Aeskulap.

 Na tuto velkolepou rodinnou anamnézu logicky navazuje  další životní osud tvora s napůl kozlím a napůl lidským  tělem,"kmotra" termínu panika, poloboha Pana. Matrikářům se  díky tomu, že novorozeně bylo pohozeno, nepodařilo přesně  určit matku (Kallistó nebo Penelópé), natož otce, nicméně  otcovství je připisováno buď Diovi, nebo jeho synu Hermovi.  Ten také později malého Pana našel a přivedl na Olymp, kde  si ho všichni (=pantes) bohové oblíbili. V dospělosti se  choval Pan velmi nevyváženě. Na jedné straně se zúčastňoval  bujarých průvodů s orgiemi, na druhé straně v období  melancholie zalézal do jeskyně. Když byl ve své samotě  vyrušen, naříkal a vyl tak strašně, že vše prchalo  v panickém děsu, nebo tuhlo v panické hrůze. Tak se dostal  na svět termín panika.

 Ale: Slovo škrtající předtím vyslovené. "Máš krásné šaty,"  vysouká ze sebe do ruda rozpačitý mladý muž, "ale kdyby  byly zelené, byly by hezčí..." Pochválil? Ó, nikoli! Domácí  scéna vypadá méně romanticky: "Mám tě rád, ale lezeš mi na  nervy." Platí první půlka věty? Ani omylem! Správně: "Mám tě rád a lezeš mi na nervy."

 Behavioristé: V zásadně hodní lidé, jimž bylo odepřeno poznat jak  pojem, tak význam pojmu (>) "svědomí". Marně jsem pátral po  osudu (>) chlapečka Alberta v dospělosti. Znalosti o (>)  deprivaci dětské (>) (Matějček, Langmeier) jsou mi však téměř jasnou indicií.

Blbec: Každý z nás je "na něco" blbec (výhody specializace)

 Chlapeček Albert: Těžce zkoušené dítě, ze kterého jeho otec  behaviorista udělal pokusné zviřátko (při té příležitosti  prý složil arii: Pokusné zviřátko uděláme z vás, kolem  krčku dáme pozlacený pás...). Aby dokázal teoretický  postulát, že úzkost je naučená (a tedy i odnaučitelná) vlastnost, vyvolával u svého dvouletého syna hrůzu mlácením  do gongu a řvaním, kdykoli dítě vzalo do ruky svou oblíbenou hračku - plyšového králíka. Dítě se opravdu začalo hračky bát a jeho strach se posléze rozšířil na další chlupaté a měkké předměty. Není zaznamenáno, zda se počurával, rozhodně však známky úzkosti byly zřetelné. Poté  se šílený otec rozhodl odnaučit dítě strachu a přibližoval  k němu postupně více a více původně oblíbenou, nyní děsivou  hračku a přitom Alberta krmil čokoládou. Přežraný a obézní  Albertek se údajně králíka po nějaké době bát přestal a opět ho přivinul na svou hruď. Co dělala v té době  Albertova matka, není známo. Podle mne byla buď už mrtvá,  nebo ji z pokusů jejího manžela trefil šlak, nebo trpěla tím, čemu se říká "morální idiocie". Po této lekci vyrazil  behaviorismus hrdě do světa nejen jako psychologická škola, ale také jako léčebná technika.

Chudoba: Velice relativní pojem označující tak velký nedostatek  jisté hodnoty, že existence tohoto nedostatku je pociťována  především subjektem, někdy i jeho okolím, dokonce někdy také organizacemi jakými jsou UNESCO, WHO, atd., jako  kvantitativně patrná odchylka od průměru +/- 2SD. Jindy  naopak chudoba v oblasti vyšších citů je považována, využívána a hodnocena jako společenská přednost (>)  KOMUNISMUS, FAŠISMUS, DIKTÁTOŘI, OSTUDA LIDSTVÍ).

 Podle mého soudu nejlépe vystihuje obsah pojmu CHUDOBA  ukázka z prvního pokusu o román spáchaného mladičkou a nadanou komtesou H. (nejde o komtesu Hosrtensii  z "Babičky"): "Byla jedna nesmírně chudá rodina. Tatínek  byl chudý, maminka byla chudá a všechny jejich děti byly  chudé. Také všech pět služek bylo chudých, i zahradník  a dva lokajové, také oba dva kočí a garážmistr a řidič tří  rodinných Rolsrojsů; všichni byli strašně chudí.

 Dnes u nás údajně žije více než 7 % obyvatel pod hranicí  chudoby. Myslím, že před pár stovkami let by více než  polovina obyvatel Čech dala tomuto způsobu života přednost před svým životem tehdejším. Hlavně by měli vždy (na rozdíl od fádnosti středověku) svou nezfendovatelnou televizi, své  MAGNUM a svou COCA-COLU.

 COCA-COLA: To je ono! Nápoj, který vám při dostatečné konzumaci  dokáže vyžrat sklovinu zubů během několika málo měsíců.  (Kdo nevěří, nechť provede jednoduchý pokus spočívající v ponoření vytrženého zubu do sklenice s tímto nápojem na  dobu 2-3 týdnů. Zub zmizí beze stop, jak rozpuštěný Jára da Cimrman.)

 Descartes, René: Filozofický "kmotr" v 17.století vznikající vědecké medicíny, zastával názor, že existují dva zcela odlišné, neslučitelné a protikladné principy: duchovní a hmotný. Bůh je bytost pouze duchovní, zvířata duchovní  podstatu postrádají a mají jen podstatu hmotnou, zatímco  člověk se skládá jak z podstaty hmotné, tak z podstaty duchovní. A jenom člověk, jako jediná bytost z přírody,  která je nadaná rozumem, může trpět. "Když biješ psa,  nemysli, že trpí. A jestliže naříká, je to totéž, jako bys  tloukl do piana", pravil tento barokní humanista (my ho nazýváme barokním prasetem s křišťálovým charakterem, neb po dlouhodobé spolupráci s katolíky přeběhl z pekuniárních důvodů ke královně Kristýně, a to ještě netušil, že ji ve Vinohradském divadle bude hrát Dagmar Veškrnová posléze Havlová). Jeden z jeho dnešních životopisců píše: Říká se, že Descartes  byl zavražděn; bohužel nebyl.

Dosužkov, Bohdar, MUDr.: ruský otec čeké psychoanalýzy, který každou ze svých nezapomenutelných přednášek zahajoval výkřikem: "Já řééknu několik slov o psichoanalííze. Freud postulóval tri postuláta: postulát ekonomíčeskí, postulát libidinóozný…Velmi zajímavě zní jeho teorie o psychogenní etiologii roztroušené sklerózy: To jsou nasléédky pubertálí onánie. Kde máme kadinálníí priznáky? Nistágmus, tremór a vyhasnúti brušných refléxů. Nistágmus od tóho, jak on šverdlá očíma, zda ho někdo nevídí, tremor od tej onánie a vyhasnutie brušných refléxov od toho, jak při tej onánii on se bije i v brucho…             

    Když si ve svém vysokém věku krátil cestu domů "nábližkou" po železniční trati, přejel ho vlak. Jak poznamenal jeden z jeho žáků: "Mocný penis ho nakonec rozdrtil…"

 Drzé čelo: Podle známého českého přísloví je lepší než poplužní  dvůr. Vzhledem k tomu, že dnes již nikdo neví, co byl  poplužní dvůr, je drzé čelo lepší než cokoliv.

Duše: To, o co by měl pečovat každý sám a nenechat do toho šťourat psycholidi.

 Learn your theories as well as you can, but put them aside when  you touch the miracle of the living soul.                                                          C.G.Jung

 Elektrošok: Humánní psychoterapeutický prostředek objevený dvěma  lidumilnými italskými psychiatry na jatkách krátce před 2.světovou válkou. Zatímco výboj elektrického proudu o síle  110 voltů prochází mozkem, tělo se zmítá v epileptickém  záchvatu a tak zřejmě setřepává špatné myšlenky. Domácké  použití této účinné metody ve stylu Renčínova kresleného  příběhu se slovním doprovodem: Život, milý synku, rozdává  nejrůznější rány; toto je například elektrický proud, se  nedoporučuje, protože v naší síti je napětí 220 V.

 Filozofie: Nesoustavný systém nejrůznějších způsobů myšlení, jimž  je společné jedno: z jednoduchých věcí dokážou neuvěřitelně  rychle nadělat věci tak složité, že jim pak už nikdo  nerozumí.

 Freud, Sigmund (zvaný též "tatíček Freud"): Rodák z Příboru na  Moravě, jehož zejména američtí životopisci nechávají omylem  projít (>) porodním traumatem ve Freiburgu v Německu.  Vynálezce (>) psychoanalýzy, která významně ovlivnila  myšlení (>)intelektuálů 20.století. V české poezii znám  zejména z básně Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde, a také z protikladně vyznívajícího dvojverší: Do  stáří dojda kašlu na Freuda. Za základ všeho na světě viděl  (>) sexuální pud, čímž proti sobě popudil celou společnost  s výjimkou svých žáku. Freud zahájil svou kariéru jako  neurolog, objevil znecitlivující účinek kokainu, kterýžto  objev mu byl ukraden a upřen. Pak ale raději začal léčit  neurotičky, tzv. "hysterky", což bylo nepochybně výnosnější, takže se po čase mohl oženit se svou milovanou manželkou Martou. Ve Vídni založil školu s mnoha žáky, z nichž se stali téměř všichni odpadlíky, pouze Silberer se po hádce s Freudem oběsil, Tausk se po vypití láhve  slivovice zastřelil s oprátkou na krku, takže se také ještě oběsil a Ferenczi se zbláznil. Ve víře vytrvala jen jeho dcera Anna; ta odpadla až dva roky po tatíčkově smrti. Zanechal rozsáhlé dílo, z něhož dlužno jmenovat Studie o hysterii (1895), kde přinejmenším dvě z pěti popsaných  pacientek evidentně trpěly jinou chorobou, dále Výklad snů  (1900), v němž je mimo jiné popsáno, kterak sám sebe  úspěšně psychoanalýzal.

G.O.K.: není zkratkou jména  George O.(>)Krizek, ale zkratkou nejčastější diagnózy, kterou však málokterý z lékařů je ochoten uvést v propouštěcí či předávací zprávě. Tato diagnóza zní: God Only Knows.

 Grant: finanční obnos, který po přidělení si agentura  (ministerstvo, akademie, vláda) ponechá 9 měsíců na kontě,  dříve než ho poskytne na řádně obhájený projekt a slízne  tak z něj nezanedbatelné úroky. Řešitel pak musí  prošustrovat peníze během jednoho až dvou měsíců, k čemuž  mu opět agentura nabídne své dobře placené služby. Tudy  tečou "do písku" peníze na (>) výzkum, což někdy je vlastně  ku prospěchu věci (viz Faust (Mefisto): "Té síly díl jsem já, jež  chtíc vždy konat zlo, přec dobro vykoná").

Hikikomori (aneb líný Honza byl vlastně těžce nemocný): (>) Vynalézání nových psychiatrických chorob. Nemoc lenošných adolescentů a mladých dospělých zatím jen v Japonsku. V dobách ekonomického nedostatku byli takovíto lenošní jedinci v adolescenci vykopnuti z domu a museli se začít živit prací, čímž se "onemocnění" předešlo. Nyní jsou ekonomicky zajištěni (zlí moralisté je nazývají "parazitními jedináčky") pohodlně třeba až do třiceti let, oblékají se podle poslední módy, cestují po světě, flákají se po barech, atd., což snad ještě nejsou kardinální příznaky. Příznaky nové nemoci, kterou trpí okolo milionu mladých Japonců jsou nuda, rozmrzelost, osamělost, další příznaky se podobají depresi, objevuje se však u nich také sklon k násilí.

 Holotropní dýchání: Psychoterapeutická technika, při níž se  hlubokým a usilovným dýcháním navozuje těžký stav stresu  spojený s respirační alkalózou (vydýchá se CO2, tedy  vlastně kyselina uhličitá a dojde k posunu pH směrem  k zásadité straně; tím se organismus dostává do stavu  ohrožení a mozek vybavuje všechny mechanismy směřující  k záchraně, mimo jiné také vzpomínky na všechny  předcházející ohrožující situace). Povzbudivá pozvánka na  sedánky holotropního dýchání uvádí v závěru: Přineste si sebou boty na přezutí a igelitové sáčky na zvracení.

 Hovor o 23.hodině: Odehrává se většinou v neděli večer a vypadá  asi takto:"Crrr... crrr... Honzák... Dobrý večer, pane  doktore (kňouravý hlásek), já nevím jesli se na mne ještě  pamatujete, já jsem k vám chodila před deseti (dvaceti,  třiceti) lety a vy jste mi tenkrát hrozně pomoch... To jsem  rád - a jak jsem vám pomohl?... Vy jste mi tenkrát poradil,  abych... (následuje prohlášení, které by jeho údajný autor  nevyslovil ani v deliriu, např., aby se dala ke komunistům) a protože mi to hrozně pomohlo, chtěla bych za váma  poslat...      Já vím, že se takové telefonistky taky dají  poslat..., ale kdo najde odvahu? Před půlnocí?

 Hysterie: dnes už pouze nadávka, dříve nemoc. (Následuje ukázka, jak bude vypadat VELKÝ SLONÍK; předplatné naň je možno zaslat již dnes).

Je to hysterka...!

 Přesně před stoletím, v roce 1895, vydal Sigmund Freud své  první velké dílo nazvané STUDIE O HYSTERII. Jeho práce znamená  začátek zatím poslední kapitoly studia a léčby tohoto jevu, který  má jak pro lékařskou, tak laickou veřejnost mnoho významů,  z nichž prakticky ani jeden nevyznívá lichotivě, a to ani spojení  "roztomilá hysterka".  Termín hysterie je odvozen od řeckého názvu dělohy, nicméně  první zmínky o charakteristických potížích a jejich předpokládané  souvislosti s dělohou můžeme najít ve staroegyptském papyru  nazývaném Kahun, který pochází z doby dvou tisíc let př. Kr. Je  možné v něm nalézt první lékařské popisy, že "žena nevidí, ač  její zrak nepoškozen....žena jinak zdravá své tváře otevřít  nemůže", tedy popisy toho, co se v tomto století nazývalo  hysterickou slepotou nebo hysterickými obrnami. Za příčinu těchto  obtíží byla považována děloha, která u nemocných nezůstává na  místě, na kterém má být, ale putuje uvnitř těla. Je zde podán i  výklad toho, proč děloha putuje: když není plněna, strádá a vzývá  nebesa, aby byla zbavena pocitu prázdnoty. Léčba spočívala jednak  ve vykuřování dělohy (výpary ji měly přitáhnout na správné místo)  nebo v inhalacích, kdy zase jiné výpary ji měly na správné místo  zahnat. V některých případech se doporučovalo v inhalovaných  výparech rozpouštět z vosku uhnětenou sošku posvátného ptáka  Ibise, a nikdo nebude jistě pochybovat, že kromě posvátnosti  symbolizoval i mužský sexuální princip.

 Zakladatel evropské medicíny Hippokrates převzal názory  svých egyptských předchůdců a s jejich vývody souhlasil i velký  filosof Platón, který napsal:"Děloha je zvíře, které touží po  rození dětí. Je-li ponechána příliš dlouho ladem, je-li  neobdělávána, znepokojí se a začne v těle putovat". Podle místa,  kam doputuje, vyvolává nejrůznější příznaky, od záchvatů  podobných epilepsii, přes úzkosti, dechové obtíže, závratě, nebo  stavy letargie.

 Hippokrates se rovněž nevyhýbal nejrůznějším mechanickým a  vykuřovacím a inhalačním postupům, do léčby zařadil i pití  speciálně upraveného vína, které mělo přivést dělohu zpět, důraz  však kladl především na uspořádání mezilidských vztahů,  hysterickým ženám doporučoval co nejdříve se provdat a otěhotnět.  Kolik na této radě bylo z magických praktik, a kolik bylo  výsledkem klinické zkušenosti?

 Další z antických lékařů, Galénos, je významný tím, že uznal  i mužskou hysterii. Jeho výklad vycházel z představy, že děloha  produkuje zvláštní výměšky, které jsou ženským protějškem  mužského spermatu. Pokud nastane sexuální abstinence, tyto látky  se hromadí, což vede ke zkažení krve, všeobecnému oslabení a na  závěr k hysterickému záchvatu. Tentýž byl ale také osud sexuálně  abstinujících mužů.

 Arabský lékař Íbn Síná (Avicenna) převzal část medicínských  poznatků od Hippokrata, část z arabských lékařských škol. Ve svém  Kánonu lékařství popsal případ, který jistě patří mezi hysterické  poruchy. Avicennova diagnóza vyzněla však vlídněji. Popisuje  případ mladého muže, který upadl do bezvědomí a byl v nebezpečí  ohrožení života. Avicenna, který do města přijel, si povolal k  lůžku pacienta místního občana a požádal ho, aby jmenoval všechny  ulice ve městě. Při jednom jméně se mladíkovi nápadně zrychlil  tep. Totéž se stalo při vyslovení jména jednoho z majitelů domu a  při vyslovení jména jeho dcery začal mladíkův tep "bušit jako na  poplach". Avicennova diagnóza "šílený láskou" vedla též k  rychlému nalezení léčebného prostředku. Když dotyčná dívka  vstoupila do místnosti, mladík se uzdravil.

 Středověk, který následoval, zahnal hysterii do oblasti  démonologie. Posedlost ďáblem a ďáblova stigmata byla označením  pro psychopatologické projevy. Vrcholu v tomto ohledu dosáhl spis  "Kladivo na čarodějnice", jakýsi návod umožňující rozpoznat  bytosti, které byly ve spolku s ďáblem. Po celé Evropě se  rozhořely statisíce hranic, na kterých byli upalovány  čarodějnice, jejich spojenci a nezřídka na závěr i jejich  vyšetřovatelé. Chceme-li s odstupem a pohrdáním odsoudit tyto  praktiky z hlediska osvíceného XX.století, připomeňme si nejdříve  politické procesy 50.let.

 Mezi obětmi čarodějnických procesů byly především osoby  jistým způsobem nápadné (např. odlišným vzhledem, odlišným  chováním, ale někdy také významným bohatstvím) a mezi nimi jistě  podstatnou část tvořily ženy, které o několik století později by  obdržely diagnózu hysterie. Ke cti lékařského stavu dlužno říci,  že jeho příslušníci patřili k nejvýznamnějším odpůrcům  čarodějnických procesů. Mezi nejznámější patřili Arnold z  Villanovy, profesor medicíny v Montpellier, Cornelius Heinrich  Agrippa z Nettesheimu a jeho žák Johan Weyer, oxfordský lékař  R.Scott, Paracelsus a další. Jejich snažení bylo ve své době  marné a pravděpodobně poslední popravenou čarodějnicí v Evropě  byla Anna Goldiová ze švýcarského kantonu Glarus v r.1782.

 Doba osvícenství znamenala rozvoj vědeckých postupů a obtíže  označované jako hysterie se vrátily zpět do medicíny. Známý  francouzský chirurg 17.století, Ambroise Paré, léčil velmi  svérázně. Vycházel neustále z předpokladu porušené dělohy, která  v jeho výkladu byla uskřinutá, pacientky s hysterickými záchvaty  pokládal na záda, vykřikoval jejich jméno a přitom je tahal silně  za ochlupení na mons pubis. Současně vsunoval do pochvy zlatý či  stříbrný pesar a dělohu vykuřoval.

 Další francouzský lékař, Carolus Piso, přichází s tvrzením,  že všechny příznaky pocházejí z hlavy ("tous les symptomes  viennent de la tete"). Rovněž zdůrazňuje skutečnost, že  hysterické příznaky se vyskytují jak u žen, tak u mužů. Skutečně  také v té době se projevovaly téměř epidemicky "hysterické"  bolesti hlavy v celé evropské společnosti. Současné názory na  tuto epidemii usuzují na vliv prudkých sociálních změn, rozpad  středověké kultury a nástup nových ekonomických i sociálních  vztahů.

 Rozvoj medicíny vedl i k rychlému a zásadnímu rozšíření  poznatků o anatomii a fyziologii. Objev nervové soustavy a jejích  funkcí změnil řadu tradičních přístupů a pochopitelně ovlivnil  také pohled na hysterické potíže. Kromě začínající neurologie se  objevuje mezi lékařskými obory též psychiatrie a obě discipliny  se ucházejí o hysterické nemocné. Tak se hysterie stává buďto  "nemocí nervů", nebo "nemocí duše". Termín "neuróza", který  poprvé zazněl v r.1777 znamenal tehdy něco jiného než dnes - byl  pojmenováním křečových a záchvatových poruch. Philippe Pinel,  s jehož jménem je spojována první psychiatrická revoluce,  pohlížel na hysterii jednak jako na poruchu psychologickou, ale  současně také na poruchu morálky.

 Rozporuplná osobnost F.A.Mesmera a jeho teorie živočišného  magnetismu znamenaly nástup nové techniky: hypnózy. Hypnabilita  hysterických pacientek byla a je velice výrazná, není tedy divu,  že se záhy hypnóza přesunula z přítmí obskurních seancí na  univerzitní pracoviště. Vrchol hypnotické epochy představuje  pařížský psychiatr Jean Martin Charcot, který působil v nemocnici  v Salpetriére. Zde zjistil, že na oddělení se záchvaty trpícími  pacientkami je umístěno více nemocných s hysterií, než epilepsií.  Věnoval studiu a léčbě hysterie mnoho energie a ve své době bylo  jeho pracoviště nejvyhlášenějším v Evropě. Charcot provedl  klasifikaci velkých a malých hysterických záchvatů, hysterických  stigmat (necitlivé okrsky či naopak výrazná přecitlivělost  některých míst, výpadky zorného pole, obrny, krvácivá místa) a  dalších tehdy běžných projevů.

 Fyzikální léčba se u Charcota nápadně podobala léčbě staré  čtyři tisíce let. Jak píše Michal Černoušek ve své vynikající  knize (Šílenství v zrcadle dějin), "vaječníkové tlačítko" by mělo  být vystaveno v lékařském muzeu. "...byl to přístroj, který na  první pohled připomínal kombinaci středověkého pásu cudnosti  a podomácku vyrobeného lisu na ovocné šťávy...ženě bylo  doporučeno, aby tento přístroj nosila po celý den, jako  podvazkový pás".

 Hypnotická léčba hysterie se díky zvýšené sugestibilitě  pacientek a atmosféře na oddělení zvrhla v bizarní představení,  jehož diváky byli nejen lékaři a studenti medicíny. Ostrou  kritiku těchto postupů můžeme najít v kdysi velmi populární knize  Axela Muntheho (Kniha o životě a smrti). Nicméně věhlas  pracoviště přivedl do Paříže také Sigmunda Freuda, který se zde  seznamoval jak s hysterií, tak s hypnotickou technikou.

 Freud zařadil hysterii mezi psychoneurózy, tentokrát již ve  smyslu, ve kterém je chápeme dnes. Tedy mezi psychologickou  cestou vzniklé poruchy. Z toho logicky vyplývá, že je možné tyto  poruchy odstranit rovněž psychologickou cestou - psychoterapií.  Psychoterapeutický systém, který Freud vyvinul, nazval  psychoanalýzou. Podle psychoanalytických teorií je hysterie  způsobena nevědomými konflikty, jejichž základ byl položen v  dětství v průběhu psychosexuálního vývoje. Není asi nutné zde  zdůrazňovat sexuální obsah těchto konfliktů. Během léčby dochází  k jejich uvědomování, zpracování a osvobození od jejich tlaků.  Původně začal Freud s Breuerem pracovat s použitím hypnózy,  později zjistil, že nevědomé obsahy jsou dostupné i jinou cestou,  prostřednictvím "volných asociací", kdy pacient/ka leží na  lehátku se zavřenýma očima a říká svému terapeutovi všechny, i ty  nejnesmyslnější, nápady, které se dostavují. Další možnost  poskytuje zpracovávání snů.

 Podle psychoanalytické teorie touží ve věku tří až pěti let  každý chlapec po své matce jako po sexuální partnerce (Oidipský  komplex - podle Sofoklova dramatu, v němž král Oidipos zabil  svého otce a pojal za manželku vlastní matku), nicméně strach z  možného otcova trestu (kastrace) mu v těchto fantaziích zabrání.  Podle toho, jak vyřeší malý chlapec tuto zásadní životní situaci,  bude v dospělosti reagovat na analogické (=sexuální) situace: buď  zralým způsobem, nebo neuroticky.

 U děvčátek je situace zadána obdobně ve vztahu k otci,  protože jim však chybí pohlavní úd, mají za to, že již byla na  rozdíl od chlapců kastrována, cítí se proto méněcenná a snadněji  se stávají zranitelná - i jako dospělé ženy.

 Nevyřešený nevědomý konflikt působí v psychice jako cizí  těleso, má tendenci vyvolávat úzkost a my se potřebujeme této  úzkosti nejasného původu nějak zbavit. Zvolíme tedy nějaký  příznak, který (podobně jako hromosvod) stáhne a koncentruje  veškerou nepříjemnost na sebe. Příznak (hysterický, ale i jiný)  je tedy nešikovným řešením nezvládnutelné úzkosti.

 Freudovy myšlenky vyvolaly pobouření prakticky na všech  stranách společenského spektra. Nejvíce pobouřily jeho úvahy o  sexualitě a zejména o dětské sexualitě. Ponechejme tuto část  kritiky stranou, protože navzdory všem často velmi nečistým  výpadům, je psychoanalýza dodnes živým učením.

 Otázkou zůstává, zda všechny pacientky, které Freud léčil  a podrobně popsal, skutečně trpěly hysterií. Zdá se, že nejen ve  Freudově době, ale ještě dlouho po jeho smrti, byla hysterie  jakýmsi sběrným košem pro mnoho obtíží, na které se dnes díváme  zcela jinak, a které také zcela jinak diagnostikujeme a léčíme.

 Co si pod pojmem hysterie představovala medicína nedávné  minulosti, a co vlastně přežívá v obecném povědomí dodnes? Byla  to jednak hysterická povaha (nebo také hysterická psychopatie),  dále hysterie jako neuróza a jednotlivé hysterické příznaky,  kterými může přechodně trpět kterýkoliv člověk v náročné situaci.

 Nejhorší pověsti se těší hysterická psychopatie, které je  přičítáno téměř démonicky zlovolné jednání. Vondráček (Fantastické  a magické z hlediska psychiatrie) o ní píše: "Vylíčit hysterickou  povahu je nemožné. Je tak proměnlivá, tak složitá, tak různá, že  si nelze pamatovat všechny detaily. Hysterie je vystupňování  ženských vlastností do extrémů, ale nikoliv jen u žen. Je dosti  hysterických mužů. (Co by asi řekly dnešní feministky?) Vedoucím  momentem je emoce. Myšlení, chování je emoční...Dalším vedoucím  rysem je hra na jiné. Stát se zajímavým. Častým rysem je  proměnlivost a nečekané reakce....Vyvrcholením afektu je  hysterický záchvat... Jsou hysterky hodné a jsou hysterky zlé.

 Hysterická neuróza byla něčím podobným, ale v trpné poloze.  Mnoho příznaků, pro které se nenašlo vysvětlení, dostalo tuto  nálepku. Medicínská představa vycházela z předpokladu, že emoce,  stresové vlivy, konfliktní situace a další nepříznivé okolnosti,  které se nepodařilo pacientům/pacientkám zpracovat, jsou cestou  nevědomí (podvědomí) vyjadřovány tělesným příznakem. Tato  hypotéza se blíží původní Freudově myšlence s tím rozdílem, že  nepředpokládá nutný sexuální konflikt u základu obtíží. Přesto  však byly i tyto "trpící" (nikoliv "okolí trýznící") pacientky  podezírány z nymfomanie a perverzity vůbec.

 Hysterický příznak se ojediněle může projevit kdykoliv u  kohokoliv, na rozdíl od trvalejšího stavu neurózy, je jeho výskyt  omezen na zátěžové období a nezůstává do dalšího života.

 Přiznám ochotně, že jsem diagnózu hysterie neměl nikdy rád a  vlastně jsem ji nepoužíval. Poznal jsem příliš mnoho "hysterek",  u nichž se při podrobném vyšetření našel mozkový nádor nebo  záchvatové ložisko, viděl jsem desítky pacientek, jejichž původní  (patrně silou zvládané) problémy končily jako velká deprese,  nejčastěji však byla nerozpoznána panická porucha - zdravotní  problém, který uniká pozornosti dodnes.

 Uvítal jsem proto nový klasifikační seznam nemocí, který  termín hysterie vůbec nepoužívá. Obtíže, které byly pod tímto  názvem shrnovány, se rozpadly do mnoha diagnostických podskupin.  Tak pojem "hysterka" zmizel z lékařského slovníku a zůstává tam,  kde stejně dlouho byl, tedy v kategorii nadávek. Nežalovatelných?

 Intelektuál: člověk, který místo "hovno" říká "ó nikoliv".

 Janík, Alojz, MUDr., CSc., prof. (nazývaný též "tatík Janík" na  rozdíl od tatíčka Freuda a otce Kuhna): Dlouholetý (>) šéf  Psychiatrické katedry Institutu pro doškolování lékařů  a farmaceutů v Praze, který v letech totality, navzdory oficiálnímu stanovisku, že psychoterapie je reakční pavěda,  umožnil její výuku v programu postgraduálního studia  psychiatrů před atestací. Podobně se zachoval i pokud šlo o sociální psychiatrii a další marxismu nebezpečné podvratné proudy. Bohužel zemřel 9.5.2002.

 Jung, Carl Gustav: Jeden z prvních žáků a také jeden z významných (>) odpadlíků tatíčka Freuda. Není zřejmé, zda k odpadlictví ho nevedlo již první setkání s velkým Mistrem. To totiž proběhlo tak, že po déledobější korespondenci Freud navštívil Junga na jeho pracovišti. Jung snaživě předváděl, jak v praxi uplatňuje Freudovo učení a očekával pochvalu. Té se mu skutečně dostalo. Freud měl říci: "Jungu, já vás obdivuju; strávit hodinu s tak neuvěřitelně ošklivou ženskou je skutečně hodno obdivu." Podle další nepřesně doložené zprávy prý vyhlásil týž večer Freud společný program: "Postavit hráz tomu bahnu mystiky!" Nakolik se podílel na odpadlictví rok trvající zřejmě psychotický stav, který Jung nakonec překonal, není jasné, v postpsychotickém stavu se nechal krátkodobě zalasovat nacisty, ale když se uzdravil, tak z toho se ctí vycouval.

 Kanape: První pracovní pomůcka (>) psychoanalytika. Proslulé  Freudovo kanape předváděné ve Vídni v Berggasse č.19 není  originál, ale napodobenina vyrobená podle dobových  daugerotypií. Kanape fascinuje některé současné  psychoanalytiky natolik, že vznášejí na odborných nebo (>)  vědeckých společnostech doporučení pro zrušení čekáren  v psychiatrických ambulancích (zřejmě proto, aby pacienti  sedící v čekárně neslyšeli, co vychází z kanape).

 Klient: Člověk, který se rozhodl svěřit se do péče odborníka  většinou s jiným titulem, než je MUDr., nebo MVDr. Riskuje  podstatně více, než kdyby se svěřil oběma výše jmenovaným,  včetně toho, že se stane (>) pacientem.

 Koeficient bulharský: číslo, kterým je nutné násobit výsledek získaný, abychom obdrželi výsledek kýžený.

 Komunikace: Kdo neumí naslouchat, neumí ani mluvit. Herakleitos

 Krautterapie - forma léčby (>) neuróz hojně užívaná na počátku  našeho století spočívající v různě dlouhém svírání hlávky  zelí mezi rukama v klíně. Do zelí se přesunovaly z pacientů  zlé myšlenky, jakož i další nedefinované substance. Bohužel  se nedochovaly přesnější zprávy o efektivitě této léčby;  pojišťovny by ji však nesporně uvítaly pro její nízké finanční náklady, zvláště v úrodných letech.

Krizek,G.O., M.D.: Chytrý psychiatr žijící ve Washington, D.C., bohužel však zatím příliš mladý, než aby zasloužil být v encyklopedii. Nicméně v příštím vydání se tam jistě dostane.

 Kuhn, Eduard, MUDr., DrSc., prof.: Jeden z mých (>) šéfů, jehož jsem  za svůj krátký, leč bohatý život poznal, který měl dostatek  inteligence, charakteru, pracovitosti i noblesního chování.

 Matrimonium: opus contra naturam. Idealističtí překladatelé tento výkřik převádějí jako "dílo vyvzdorované na přírodě," ale i my - chabí znalci latiny - víme, že je to jinak! Svátost manželství zavedla katolická církev až r.1563 na Tridentském koncilu, do té doby v tom byl sice větší binec, ale možná lepší řád.  

 Mládí: Nejbezpečnější indikátor mládí (100% specificita, 100% senzitivita) je touha být starší. Kalendářní věk nerozhoduje.

 Neuróza: pojmenování lidské blbosti medicínským žargónem. Zatímco  na prosté blbosti vydělá každý trhovec, na neuróze vydělává (>) psychoterapeut (ale daleko méně; nicméně, dobře mu tak).

 Nobelova cena: "Nikdy bych se nezajímal o vědu..., ale pak jsem se dozvěděl, kolik dávají za Nobelovu cenu..."( Renčín)

 Odborné a vědecké společnosti:

a/členstvo se sdružuje buď dobrovolně, někdy povinně (viz ČLK), někdy ve shodě se zákonem, někdy v rozporu s ním, v naději, že více hlav, více syslů (jak říkávala blahé paměti tety Kateřina, k čemuž MUDr. Vlach dodával, že mnoho psů, zajícova smrt) zapomínajíc na to, že od n=14 se společná práce stává zmatečnou a nejvyšší IQ se dělí počtem účastníků skupiny.

b/ výbory: Seskupení lidí s patentem na rozum  ve všem, co se týká daného oboru. Rodokmen táhnoucí se od  Děda Vševěda je doplněn i výkonnou mocí. Za všechny uvádíme  příklad, jak může dopadnout objev tak konkrétního orgánu,  jakým jsou příštítná tělíska: Paratyreoidální žlázy byly  nejprve identifikovány u nosorožce. Švédský anatom, který  je první popsal u lidí, byl vyloučen z odborné společnosti,  protože jeho přátelé anatomové říkali, že není schopen  rozpoznat normální lymfatickou žlázu.

 Odpadlík: Podle Freuda každý, kdo měl jakoukoli připomínku k jeho stávajícímu názoru. Tento postoj převzal beze změn i socialistický systém, který však odpadlictví označoval slovem "úchylka." Ta mohla být levá (přílišný radikalismus s odkazy na klasiky), nebo pravá (liberalistické tendence). Folklór dodával, že "pravý úchylkář je člověk, jemuž se v nestřežené chvíli Strana (=KSČ) prudce odklonila doleva." V rámci socialistické pafilozofie byl vypracován i následující model:

                          PŘÍMÁ LINIE NAŠÍ STRANY

LEVÁ ÚCHYLKA                               PRAVÁ ÚCHYLKA


                           ____________________ MATERIÁLNÍ ZÁKLADNA

 Oidipos: Hrdina stejnojmenné antické tragedie, který se  vyznamenal tím, že zabil tatínka a oženil se s maminkou, se  kterou zplodil několik nešťastných dětí a pak si vydloubal  oči.

 Oidipovský komplex (dále OK, ale neztotožňovat s americkým "are  you O.K.?", ani s boxerským K.O.): Podle psychoanalytiků se  chlapeček po třetím roce svého věku dostává do třetího  vývojového sexuálního stadia a rozhodne se, že se ožení  s maminkou, zatímco tatínka zabije. Má však už dost rozumu  na to, aby viděl, že by nemusel v bitvě zvítězit. Dokonce  by se mohlo stát, že by zvítězil tatínek. Ten by pak krev své krve nezamordoval, ale pouze vykastroval, takže by  chlapeček dopadl jako holky, které jsou méně cenné. (Podle  jedné verze chlapeček pozorně pozorující nahatou holčičku se ptá: "Ty si se zízla?") OK je asi nejpřesněji vystižen  prohlášením: "Ať si tomu třeba říkaj ojdypák, ale já mám  svou maminku opravdu rád". Dobře zpracován ve filmu Psycho, kde na závěr je naprosto jasné, že hrdina by "ani mouše  neublížil" (akorát ty ženské, které mamince nebezpečně  konkurovaly, mu neměly lézt do života a bylo je proto třeba  utratit).

 Pacient: Tvor, který se dobrovolně či nedobrovolně ocitl v péči  odborníka s titulem MUDr. či MVDr. Pokud se dobrovolně  rozhodne pro péči odborníka s jiným titulem, stává se (>)  klientem.

 Panika: > Aeskulap

 Peníze: To, co podle mínění veřejnosti kazí charakter zdravotníků, takže těmto jich netřeba. Poněkud jiný názor vyjádřil Norman Mailer: Faeces are, after all, the first cousin of money.

 Pes: chlupaté slunce našich chmurných dnů.

Now I lay me down to sleep

Pray the Lord my soul to keep

And if I die before I wake, feed Jake

He´s been a good dog, my best friend, right through it all

If I die before I wake, feed Jake…

                                                             Dog of Week

  Pes asistenční: Většinou vychovaný v nadaci Pomocná tlapka je určen ku službě a pomoci tělesně postiženým. Stejně jako já umí otevřít lednici a vyndat    z ní lidské žrádlo. Na rozdíl ode mne je nesežere, ale odevzdá pánovi či paničce, avšak také na rozdíl ode mne dokáže bez spuštění vodní kalamity otevřít dvířka automatické pračky a vyndat z ní prádlo.

 Poradny: Podle svého tématického zaměření se dělí na poradnu (>)  protialkoholní a protidrogovou, poradnu (>) protidětskou  (neplést si s antikoncepcí !) a konečně i na poradnu (>)  protimanželskou. Všechny mají společnou jednu  charakteristiku: navštěvují je lidé, kteří chtějí, aby odborníci i šarlatáni, kteří v nich působí, změnili chování  jejich blízkých. Když se tito návštěvníci dozvědí trpkou  pravdu, že tak mocných mágů v poradně není, a že jedinou věc, kterou poradci mohou udělat, je, že pomohou žadatelům,  aby změnili sami sebe, tito se zaškaredí a většinou  odcházejí jinam. Najdou se však i tací jedinci, kteří jsou  ochotni podstoupit tento svízelný proces počínající  psychemezí (blití duše) a nezřídka končící obřadem  označovaným na dálném Východě jako harakiri.

 Porodní trauma: Po devíti měsících veskrze pohodového  parazitického života v děloze je malý člověk (zvaný též  novorozenec) vypuzen na svět nepohodlnými a úzkými  porodními cestami, přičemž si nezřídka odře hlavu. Když se  po náročné pouti dostane ven, plácnou ho přes zadeček, údajně proto, aby začal dýchat. Lidová moudrost k tomu  dodává, že dítě sledující se zájmem tento děj, nabádalo  porodníka: Jen mu nařežte pořádně, aby tam víckrát nelezl!  Podle zastánců některých psychoterapeutických škol, je  porodní trauma zdrojem všech pozdějších obtíží (v duchu  písně Jiřího Suchého s nimi lze souhlasit, protože kdyby se  člověk nenarodil, sotva by asi pad´). Vzpomínku na porodní  trauma vymlátil psychoanalytik Rank z pacientů na (>)  kanapi, pak se k jejímu vyvolání používalo LSD, dnes je  módní (>) holotropní dýchání.

 Pravda: Podle jedné z nejvýznačnějších osobností Pražského jara 1968: "Pravda není to, co vítězí, pravda je to, co zůstává, když vše ostatní je prošustrováno." Pravda ve vědě může být definována jako ta pracovní hypotéza,  která je nejlépe upravena k tomu, aby připravila cestu další,  ještě lepší hypotéze. 

                                                           Konrád Lorenz   

Psychoanalytik: psychoterapeut, který ke své činnosti potřebuje  (>) kanape, ne na to, aby se na něm válel, jako každý  normální člověk, ale na to, aby o ně třískal svými pacienty a pacientkami. Když tak učiní, sedne si jim na hodinu za  hlavu, aby nebylo vidět, že usíná a nařídí jim, aby "volně  asociovali", tedy blábolili vše, co jim slina na jazyk přinese. Psychoanalytik občas říká "hmhm", nebo "ehhh", aby  bylo slyšet, že je ještě naživu. Po skončení shrne  probranou tématiku a narazí ji na kopyto psychoanalytických  doktrin. Pokud pacient s jeho výkladem nesouhlasí, je to označeno k pacientově škodě jako (>) odpor a dokud  odpor pacienta/pacientky nepovolí, musí se (pochopitelně za  slušný honorář) nechat analýzat dále.

 Psychoanalýza: Původně jen psychoterapeutická metoda, později  doktrina blížící se světonázoru; rozhodně ne věda, ač se občas za ni snaží (ke svému neprospěchu) vydávat. Matka surrealismu.

 Psychoterapeut (obecně): Člověk, který se (většinou neprávem)  domnívá, že má v duši menší bordel, než jeho (>) klient či  (>) pacient, a že tedy má pouvoir do života těmto lidem  kecat a ještě za to vybírat peníze, a co více, ještě za to  očekávat vděčnost.

 Sexuální pud: "Pudu, pudu, pudu / a tebe dobudu." Jiná verze vycházející z negativního přístupu říká: "Nepudu  domu, nepudu domu, byl bych doma bit."

 Smrt: Okamžik, kdy duše definitivně opouští tělo, aby podle svého  přesvědčení odešla tam, kam se domnívá patřit.

 Svědomí: Jiří Suchý říká, že svědomí je hlodavec, který nás hryže, kdykoli bychom se chtěli dopustit něčeho ošklivého. Já k tomu dodávám, že většinou nás hryže (nebo se k naší dřeni prohryže) pozdě, tedy poté, co jsme se něčeho ošklivého dopustili. Lidé bez svědomí se nazývají morální blbci, nebo politici.

 Šéf: Člověk, který rozhoduje o vaší pracovní náplni a o výši  vašeho platu, aniž tuší, o čem vaše práce je. Šéfy dělíme  na benigní (moc do toho nekecá) a maligní (kecá do všeho  a je důležitej). Jednou za století se na planetě Zemi  vyskytne (podobně jako Kristus, Budha, Lao C´) i šéf  slušný.

Švejk: "Ustavičné vyprávění anekdot je způsob, jak utéci realitě a současně k sobě upoutat pozornost." (Talmud)

 Transakční analytik: Psychoterapeut, který pod záminkou lepšího  zviditelnění teorie (ve skutečnosti hledající další dva do  mariáše) nosí s sebou tři pivní tácky, jež opakovaně  skládá do podoby sněhuláka.

 Učení: A bovi maiore discit arare minor (pro ty, co taky neměli latinu: Větší vůl učí orat menšího).

 Věda: Věda je pracné, komplikované, zdlouhavé a finančně náročné  dokazování lidových pranostik. Jednou z podstatných  charakteristik vědy (stejně jako filozofie) je to, že  z jednoduchých věcí dokáže neuvěřitelně rychle udělat věci  složité. Na rozdíl od filozofie, která je nevědecká,  postupuje věda podle platných kánónů. "Věda je někdy vůl." J.Voskovec

Nová vědecká pravda nevítězí tím, že by přesvědčila oponenty,  ale spíše tak, že oponenti vymřou a nová generace vyrůstá s novou  pravdou, která je jí vlastní.                         Max Planck

 Každá věta, kterou řeknu, musí být chápána nikoliv jako  oznámení, ale jako otázka.                                    Niels Bohr

 Aristoteles se mohl vyhnout mylnému tvrzení, že ženy mají méně  zubů než muži zcela jednoduchým způsobem, kdyby byl požádal paní  Aristotelovou, aby otevřela ústa.                                  Bertrand Russel

 Ani celá řada experimentů ještě nepotvrzuje pravdu, zatímco jeden  experiment může ukázat, že se mýlíme.                                Albert Einstein

 Výcvik psychoterapeuta: Původně naivní snaha odstranit ze skupiny  cvoků, kteří chtějí léčit lidi, ty nejnápadnější, a možná, že to nejsou ani ti nejnebezpečnější; dnes cílevědomé  ekonomické úsilí. Za svůj plný psychoterapeutický výcvik zaplatí adept dnes velmi úctyhodnou sumu a není divu, že peníz, který často představuje půlku jeho ročního platu, chce dostat zpět. To se mu však díky přehuštěnosti psychoterapeutů  ("málo kapuštičky a moč šlimáčků") zdaří jen málokdy. Moudřejší adepti výcviku se uchlácholí bludem, že čas i finance takto promrhané jim daly alespoň něco pro růst osobnosti. Z těch nejcílevědomějších se časem stávají školitelé dalších adeptů, udělovatelé razítek a experti  (>) odborných a vědeckých společností. Stojí za zmínku Rogersovo doporučení: Neztrácejte čas výcvikem  psychoterapeutů - vyplatí se věnovat čas jejich výběru.

Vynalézání nových psychiatrických chorob: (> Hikikomori)

Výzkum: Činnost, pokud možno dobře placená (> grant), která se v současnosti odehrává již nikoli individuálně, ale multidisciplionárně (např. členové jednoho fotbalového,  lépe však - vzhledem ke známostem - golfového klubu, stvoří odborný tým). Výsledkem několikaletého výzkumu se může stát i poznatek, že pes má dvě uši. Tento poznatek je posléze verifikován dalšími výzkumnými týmy. Výsledky výzkumů jsou  prezentovány na vědeckých konferencích, sympoziích, sjezdech a kongresech. Pro šikovné lidi se tato aktivita  stává zdrojem obživy, slávy, společenského uplatnění a někdy i jiných věcí (> Nobelova cena).                 

U zrodu výzkumu je vždycky zdravá, později chorobná  zvědavost, pak do něj pronikne systém, pak se ho účastní stát,  armáda, finanční oligarchie, a než si výzkumníci uvědomí podstatu  svého výzkumu, je tu atomová bomba.                                                  Walter Vogt:Wiesbadenský kongres

 Nákladné projekty mají větší šanci, že budou financovány,  než levné.  Z vrozeného smyslu pro solidnost se levným věcem jaksi  nedůvěřuje. Nejspíš si každý myslí, že co je drahé, je také velké  - anebo když to není velké, tak to bylo aspoň drahé.

 Kdo má tedy levný výzkumný projekt, ten se musí postarat  o to, aby se prodražil. Jinak na něj nedostane finance. Naprosto  žádnou vyhlídku nemají projekty, které provádí a financuje  jednotlivec. Nikdo je nebere vážně. Přinejlepším dají člověku na  konci života, obětavě stráveného zkoumáním hmyzu, titul dr.h.c.                        Walter Vogt:Wiesbadenský kongres

 

ETYMOLOGICKÝ SLONÍK

KULÁSEC  (lidově KULÁSEK) - zpěvný pták z čeledi havranovitých. Zmiňován Karlem Hynkem Máchou: "Hrdličku zval kulásce hlas..."

x

x

x

OČKOVÁNÍ – pochází z latinského vakcinace, které je odvozeno od slova vacca = kráva. První historicky doloženou vakcinaci proti nemoci šílených krav provedl na svém hovězím stádu arcibiskup Jan Očko z Vlašimi v roce 1378-79 po smrti Karla IV., který mu to během svého života nechtěl dovolit, ač byl jinak velmi pokrokový. Zpráva o tom se roznesla do širokého okolí a jeho čin označili současníci za kravinu (vaccinatio, jak říkali vzdělaní latiníci). Protože si ale nemohli, pro riziko exkomunikace z církve, dovolit říkat to nahlas, nazvali jeho zběsilé kousky dle jeho jména očkováním (v některých krajích, zejména na Prácheňsku, se nějakou dobu používal i termín vlašimování, ale ten se neujal). Jennerovi byla terminologie malého národa (bez impact faktoru) málo nóbl, protože aspiroval se svými kravskými pokusy na Nobelovu cenu, které se tehdy říkalo "nóbl cena", proto akceptoval mezinárodně přijatelné latinské označení, ale bylo mu to stejně houby platné, protože jako mnoho dalších, se Nobelovy ceny nedočkal.

x

x

x

POLELATI (SE) - znečistiti (se) trusem. Viz např. Karel Jaromír Erben, Zlatý kolovrat (Kytice):

"Okolo lesa polelán,

hoj jede jede z lesa pán,

na vraném, bujném jede koni..."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moc hezké

(Lída Křiv., 4. 9. 2015 16:30)

Milý pane doktore,
taky si takovou svoji abecedu sepíšu.
Díky za inspiraci.

PROCHCECHTANÁ CHVILKA

(dr. Borovanský psychodoktor roudnice nad labem, 24. 2. 2014 16:43)

Chvílemi jsem řval smíchy. Děkuju za too.

V. Borovanský

Poděkování

(renata zelenáková, 4. 8. 2009 15:43)

Vážený pane doktore,

přijměte prosím od mě omluvu za to, že jsem Vás dosud neznala. Ukládám si Vaše stránky do "oblíbených".

Přeji pevné zdraví a děkuji, že píšete.
renatazelenak@seznam.cz

Kontakt

(Krsnakova, 21. 5. 2008 12:33)

Pekny den prajem,

pisem sice od veci, ale nevim kam jinam. Mohli by ste sa mi prosim ozvat na mail? Pisem totizto pracu o vedomi zvierat a na nete som objavila Vas clanok Stejni ako my a dajake otazocky mam. Ak by ste mali este cosi k teme vedomiu, emocii, mysleniu zvierat, vdaka vopred:)

venakrsna@gmail.com

chlapeček Albert nebyl sám

(Zuzana HM, 18. 4. 2008 13:02)

Dějiny psychologie přinášejí i další příklady rodičů posedlých vědou. Příkladem může být dcera dalšího behavioristy, trávící část svého dětství v krabici viz: http://www.sntp.net/behaviorism/skinner.htm, nebo rodiče-psychologové, kteří vychovávali své dítě se šimpanzem za účelem studia inteligence.

Lemrouch

(Milada Bláhová, 8. 5. 2007 14:16)

Já líbám lem roucha Tvého.
Ano, dlouho jsem vyzvídala, kdo je to ten Lemrouch.
Zrdvaím
Milda Bláhová, felčarka z Mostu

dotaz

(Sobotová Anna, 30. 4. 2007 14:04)

Prosím Vás,o zaslání Zungova dotazníku úzkosti.
anna.sobotova@szzmb.cz

děkuji Sobotová Anna
Klaudiánova nemocnice
C. sterilizace
293 01 Ml. Boleslav

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA