Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK PRACOVAT S VĚDECKOU PUBLIKACÍ autorky Trisha Greenhalagh:

"Avšak myšlenka kontrolovaných pokusů a medicíny založené na důkazu není nová. Je zaznamenáno, že Fridrich II., císař římský a král sicilský a jeruzalémský, který žil od roku 1192 do roku 1250 n.l. a který se zajímal o účinky tělesné námahy na trávení, vzal dva rytíře a dal jim stejné jídlo. Jeden byl poslán ven na lov a druhý do postele. Po několika hodinách oba zabil a vyšetřil jejich zažívací (správně: "trávící") trakt; trávení pokročilo dále v žaludku spícího rytíře…"

Váš mozek neodpočívá, ani když spíte.

     Zatímco jste včera spali, některé oblasti mozku znovu „přehrávaly“ události, které se předchozího dne odehrály a ukládaly je do dlouhodobé paměti. Rychlost přehrávání byla však v porovnání se skutečným časoprostorovým zážitkem šestinásobně až sedminásobně vyšší. To zjistil a v listopadovém čísle časopisu Science publikoval tým vědců z Arizonské university v Tusconu.

     Vědci implantovali elektrody do krysích mozků a sledovali oblast přibližně 120 neuronů v mediální prefrontální kůře, tedy oblast odpovědnou za cílově orientované exekutivní funkce, jakýsi mozkový „velín“ organizující myšlenky na plánovanou aktivitu, poté, co pokusná zvířata absolvovala úlohy spojené s navigací v experimentálním bludišti. Tým monitoroval po několik týdnů aktivitu nervových buněk při průchodu bludištěm a stejně tak sledoval aktivitu během pomalovlnného (tedy nikoli snového) spánku. Vědci zjistili, že vzorec neuronálních aktivit v bdění se opakuje ve spánku. Podobnost byla na první pohled nápadná, s jediným rozdílem, a to že spánková aktivita probíhala šestkrát až sedmkrát rychleji. Takže zatímco během bdění je mozková aktivita vázána na aktivitu těla, ve spánku může mozek svou aktivitu několikanásobně zrychlit.

     Tento fenomén „přehrávání“ byl již dříve pozorován v hipokampu (jakési paměťové „bance“) a některých oblastech předního mozku podílejících se na funkcích epizodické paměti. Vědci mají za to, že popsané procesy souvisejí s plasticitou mozku, s posilováním nebo naopak oslabováním spojů mezi nervovými buňkami, které jsou odpovědné za proces učení.

     „Jednou z cest jak upevňovat paměť je přehrávat v mozku určitou skutečnost opakovaně“, říká David Euston. V diskusi ke zjištěným výsledkům se však ozývají také názory, že nemusí jít o přehrávání skutečností, ale o jejich vymazávání z paměti. Obě hypotézy o konsolidaci paměťové stopy se však dlouhodobě diskutují také v problematice významu snů (posiluje paměťovou stopu, nebo naopak některé prvky vymazává?).

Euston DR, Tatsuno M, McNaughton BL.: Fast-forward playback of recent memory sequences in prefrontal cortex during sleep. Science. 2007 Nov 16;318(5853):1147-50

Lovec nemusí trefit jelena, zato lovce může trefit šlak.

(a já dodávám: „Dobře mu tak!“)

       „Muži si myslí, že jsou lovci, ale zatím jsou lovná zvěř“, píše Lev Nikolajevič Tolstoj v Kreutzerově sonátě. Platí-li to stoprocentně v mezilidských vztazích, může se to naplnit i v přírodě. Michiganští kardiologové zkoumali kardiologickou zátěž a z ní vyplývající rizika při lovu jelenů u 25 dobrovolníků, z nichž 17 trpělo prokázanou ischemickou chorobou srdeční. Muži v průměrném věku 55 (±7) let byli nejprve vyšetřeni v kardiologické laboratoři ergometricky při plné zátěži a jejich EKG záznam byl posléze porovnán s kontinuálním EKG snímaným během celkem sedmi lovů jelenů.

     Tepová frekvence u 22 osob stoupla během lovu o více než 85 % ve srovnání s jejich nejvyšší tepovou frekvencí a u deseti z nich překročila hodnoty získané při maximální zátěži na ergometru. Přitom zvýšení frekvence negativně korelovalo s kardiorespirační zdatností, tedy čím horší zdatnost, tím výraznější vzestup.  Byly zachyceny periody sinusové tachykardie v trvání 1-65 minut. Byly však rovněž zachyceny arytmie a deprese úseku ST svědčící o ischemii. V terénu se objevily komplexy bigeminie a trigeminie, které nebyly zjištěny během laboratorního vyšetření a osm úseků ventrikulární tachykardie.

     Autoři uzavírají, že lov jelenů může vyvolat přetrvávající zvýšení tepové frekvence, ischemii myokardu doloženou depresí ST-segmentu a ohrožující srdeční arytmie významné závažnosti. K těmto výsledkům přispívá jak tělesná námaha při lovu, tak nepochybně také hyperadrenergie a stresové vlivy z prostředí, které všechny vedou k excesivním požadavkům na kardiovaskulární systém.

Haapaniemi S, Franklin BA, Wegner JH, et al.: ECG responses to deer hunting activities in men with and without CAD. Am J Cardiol, 2007 Jul 15;100(2):175-179

Jornayvaz FR, Raguso CA, Phillipe J: Diabetė sucré et conduite automobile. Rev Med Suisse, 2007;3(114):1437-1441

     Většina retrospektivních studií věnovaná dopravním nehodám diabetiků přináší rozporné výsledky, které nemohou být zobecněny na všechny případy. Podle některých epidemiologických studií mají diabetici více nehod, podle jiných méně a existují i studie, které uvádějí srovnatelné výsledky nehodovosti se zdravou populací. Nejčastější příčinou dopravní nehody však zůstává hypoglykémie, která je 25 % pacientů s diabetem I. typu nerozpoznána. Zdá se, že diabetici I. typu mají více nehod než diabetici II. typu léčení inzulínem, pokud jde o aplikaci, nejvíce problémů se vyskytuje u inzulínové léčby aplikované ve více dávkách, naproti tomu bezpečné se jeví inzulínové pumpy. Nicméně je třeba vzít v úvahu též hyperglykémii, zhoršené vidění (retinopatie, makulopatie), neuropatii (zhoršená senzitivita nohou) a spánkovou apnoe u obézních pacientů.

     Hypoglykémie vede nejen ke zhoršení úsudku, ale také ke zhoršení výkonu, časté hypoglykémie zamlžují rozpoznání hrozících symptomů a zvyšují riziko poruchy vědomí. Více rizik při hypoglykémii se objevuje u mladých lidí, u žen a paradoxně u těch, kteří jsou lépe schopni rozeznat blížící se pokles glykemie. Pacienti mohou profitovat z toho, že se správně naučí rozpoznávat stavy hypoglykémie a naučí se je upravovat k normě, čímž mohou předejít nehodám. Obecně vzato by neměli řídit, pokud se jejich glykémie ocitne v hodnotách pod 5 nmol/l a měli by se tyto stavy naučit korigovat přísunem přiměřeného množství sacharidů.

Doporučení před řízením auta

Nikdy nesedejte za volant s glykémii < 5 mmol/l;

Jestliže je glykémie < 5 mmol/l, snězte 15-20 g sacharidů a zkontrolujte glykémii po 20 minutách;

Jestliže je glykémie v rozmezí 5-7 mmol/l snězte 10 g sacharidů;

Udělejte přestávku každých 60-90 minut a zkontrolujte glykémii; snězte 10 g sacharidů, jestliže je glykémie mezi 5-6 mmol/l;

Po stavu hypoglykémie vyčkejte 30 minut, než se vrátíte k řízení;

Vozte sebou v autě stále dostatečné množství potravin, abyste mohli korigovat glykémii.

MUDr. Radkin Honzák, Csc.

Stres vyvolává zhoršení kognitivních funkcí u starších osob

     Stresová reakce organismu řízená osou hypotalamus - hypofýza - nadledviny může mít nepříznivé dopady také na centrální nervový systém. Míru stresu je možné určit stanovením hlavního produktu, kortizolu, jehož množství lze měřit v různých tělesných tekutinách. Již předchozí práce zjišťovaly, že zvýšené koncentrace kortizolu představují rizikový faktor souvisejí s kognitivními poruchami ve starším věku, měly však řadu nedostatků, které znemožňovaly zobecnění jejich výsledků.

     Baltimorská studie zjišťovala na velkém vzorku městské populace (n= 967) ve věku 50-70 let souvislosti mezi koncentrací kortizolu ve slinách respondentů (celkem čtyři odběry: před testováním, v jeho průběhu, na jeho konci a na konci celého sezení) a úrovní jejich kognitivních funkcí měřených baterií 20 standardizovaných testů mapujících celkem sedm okruhů: řeč, rychlost zpracování informace, zrakově motorickou koordinaci, exekutivní funkce, verbální paměť a učení, zrakovou paměť a úroveň vizuální konstrukce.

     Vyšší koncentrace kortizolu před zahájením vyšetření, stejně jako v jeho průběhu a na konci, byly spojeny s významně (p<0,05) horším výkonem v šesti ze sedmi sledovaných okruhů (s výjimkou vizuální konstrukce). Osoby s vyššími koncentracemi kortizolu vykazovaly především úpadek řečových funkcí. Posunutí o jeden kvartil vedlo ke zhoršení, jež odpovídalo věku vyššímu o 5,6 roku.

     Autoři shrnují své výsledky takto: zvýšené koncentrace kortizolu jsou spojeny se zhoršením kognitivních funkcí. Dysregulace vyvolané stresovou aktivací osy hypotalamus - hypofýza - nadledviny může být rizikovým faktorem, který nepříznivě ovlivňuje kognitivní funkce ve starším věku.

Lee BK, Glass TA, McAtee MJ, et al.: Associations of Salivary Cortisol With Cognitive Function in the Baltimore Memory Study. Arch Gen Psychiatry. 2007;64:810-818.

Může řidič bezpečně odhadnout nebezpečí mikrospánku?

     Kladná odpověď na otázku by nepochybně snížila počet nebezpečných dopravních nehod a dalších nepříznivých událostí „zaviněných lidským faktorem“, příhod, které se často odehrávají jednak v obdobích pessim organismu, jednak ve stavu akutního i chronického nevyspání.

     Vědci z Berkeley v Kalifornii se pokusili odpovědět pokusem, ve kterém zjišťovali jak přesně jsou lidé schopni rozpoznat signály upozorňující na blížící se spánek. Celkem 41 osob po částečné spánkové deprivaci se podrobilo testu, během kterého ve třiceti po sobě jdoucích dvouminutových intervalech odhadovali pravděpodobnost bezprostředního usnutí na základě kognitivních a fyziologických projevů, jako je ospalost, mimovolní klesání víček, „tlučení špačků“, zívání, rozbíhání myšlenek a návaly spánku označené souborně jako „spánkové potíže“. Současně byl pořizován objektivní polysomnografický záznam registrující skutečný stav bdělosti.

     Mezi pokusnými osobami byla značná variabilita pokud šlo o předpověď spánku, nicméně odhad, že spánek se blíží byl u všech přesnější (78%), než falešný poplach bez následné spánkové aktivity (42%). První spánková epizoda však byla odhadnuta velmi nepřesně (jen v 55 %). Nejrůznější spánkové potíže byly uváděny častěji před epizodou spánku, než v intervalu, kdy se spánek nedostavil.

     Z experimentu vyplynulo, že osoby věnující pozornost jen omezenému počtu signálů, jsou špatnými prediktory, stejně jako osoby, které tyto signály špatně vyhodnocují a podceňují. Neschopnost správně posoudit blížící se spánek - a tedy větší pravděpodobnost nehodovosti v tomto stavu - může být tedy přičtena jak nedostatku varovných signálů, tak jejich špatnému vyhodnocení.

Kaplan KA, Itoi A, Dement WC: Awarness of sleepiness and ability to predict sleep onset. Sleep Med, 2007;3 July 16 [Epub ahead of print]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA