Jdi na obsah Jdi na menu
 


RADKIN HONZÁK: NOVÉ POZNATKY O ALEXITHYMII

Uplynulo již 36 let od chvíle, kdy Sifneos (1) vnesl do psychiatrického slovníku termín „alexithymie“ popisující prožívání a chování pacientů trpících psychosomatickými poruchami. Podle jeho pozorování jsou alexithymičtí jedinci neschopní popsat a rozlišit své emoce („emoční negramotnost“), postrádají fantazii vztahující se k emočním potřebám nebo pocitům a jejich vzpomínky na takovéto události jsou charakterizovány ulpíváním na detailech vztahujících se k vnějším objektům, nikoli k vnitřním prožitkům. Jak v emočním, tak v kognitivním popisu se jejich život jeví jako postrádající osobní vnitřní prožitky.

Přestože některé dílčí aspekty takového „odcizeného“ prožívání byly pozorovány již dříve, vnesl termín alexithymie nový impuls do jeho sledování, k jeho postižení a semikvantifikaci bylo vypracováno a ověřeno několik dotazníkových metod, které byly použity při psychosomatických výzkumech v mnoha seriózních studiích. Mezi nejznámější patří dvacetipoložková škála TAS (Toronto Alexithymic Scale).

 

Nicméně pozitivistický a převážně deskriptivní vývoj psychiatrie a malý zájem o dynamické souvislosti vedly k tomu, že koncept byl nenápadně odsouván; neměli bychom však zapomenout ani na skutečnost, že alexithymie byla konstatována také u jiných poruch, než u psychosomatických, např. u PTSD, po těžkých úrazech nebo popáleninách a dokonce u zdravých jedinců. Konečně také paradigmata psychosomatiky se mezitím změnila a původně čistě psychogeneticky orientovaný přístup se přeorientoval spíše na méně konfrontační přístup „celostní“.

 

Bohudíky i dobré myšlenky mají svou životnost a tendenci znovu se vracet. Rozvoj zobrazovacích metod umožnil sledování fyziologických i patologických procesů v centrálním nervovém systému a finští autoři použili třídimenzionální pozitronové emisní tomografie ke zkoumáním rozdílu centrální odpovědi na emoční stimuly u 10 zdravých žen s vysokým skórem a 11 zdravých žen s nízkým skórem alexithymie měřeným pomocí TAS. (2) Účastnicím, dospělým studentkám University v Turku, bylo promítnuto celkem 12 krátkých filmových ukázek se smutným, veselým a neutrálním obsahem. Byla stanovena výchozí úroveň nálady a emoční odpověď na shlédnuté snímky.

 

Výchozí naladění bylo u obou skupin srovnatelné, stejně tak jejich základní emoční odpověď (veselá, smutná, neutrální), co se však lišilo byly dodatečné emoce. U alexithymické skupiny bylo po odeznění radostné emoce více pocitů zlosti a po odeznění smutné emoce více pocitů ošklivosti. Zásadní rozdíly se ale objevily v mozkové aktivitě. Během promítání emočně zabarvených filmů byla u alexithymické skupiny zjištěna nižší aktivace ve velkých zadních oblastech týlních laloků, a naopak vyšší aktivace ve středních oblastech levé hemisféry. Alexithymická skupina vykazovala významně menší aktivaci pravého předního gyrus cinguli.

 

Souborně tedy lze říci, že emoční podněty u alexithymických osob aktivovaly více oblasti senzorické a motorické kůry a levé inzulární oblasti a signifikantně méně oblasti odpovědné za emoční prožívání. To je v souladu s hypotézou, že u alexithymických osob vyvolávají emoční podněty výrazněji pocity tělesné, než pocity psychické. Tomu odpovídá také levostranná lateralizace aktivace u alexithymických osob, protože levá polovina mozku je považována primárně za sídlo kognitivních procesů, nikoli emocí, i když tento předpoklad není jednoznačně sdílen.

 

 

 

1) Sifneos PE: Short-Term Psychotherapy and Emotional Crisis.Cambridge, Harvard University Press, 1972

 

2) Karlsson H, Naatanen P, Stenman H: Cortical activation in alexithymia as a response to emotional stimuli. The British Journal of Psychiatry, 2008;192 (1):32–38. doi: 10.1192/bjp.bp.106.034728

 

 

 

5.1.2008  MUDr. Radkin Honzák, CSc.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA